Nemyslím tím tu od Boženy Němcové, to si rozebereme jindy J

Včera cestou z práce jsem se jako obvykle zastavila v supermarketu pro něco k jídlu. Živit mužskou část rodiny, která je v převaze a ve vývinu, to je nekončící úkol U pokladny jsem byla svědkem toho, jak se na prodavačku obořil jeden mladík romského původu. Začal na celý obchod křičet, že to je jasný, že stačí vidět cikána a už to musí být zloděj, že jsou všechny k ... a tak dále. No, není divu, že převažuje takový všeobecný názor, slušný člověk by se takhle veřejně a sprostě nechoval. Nebo ano?

Víte, mám takový problém. Jsem sice normální (víceméně ), jen s těmi vulgárními výrazy a neslušnými nadávkami mám problém. Jako běžná osoba je znám včetně jejich významu, ale nedokážu je vyslovit nahlas, při jejich zaslechnutí se červenám a stydím. Pokud se již stane, že některé "jemnější" výrazy typu domácího zvířectva použiji, je to jen v nejvyšším rozčilení. Někde jsem četla, že je prokázané, že nadávky uvolní napětí a člověk pak nepodlehne tolik stresu. Možná, já osobně se do stresu spíš dostanu, což ve chvíli vyslovení uvědomím a rozčilení je vystřídáno studem. A tohle je také odkaz mé babičky – být za dámu. Nejen v oblékání, které má mít určitý styl a přitom vykazovat prvky nápaditosti a odvahy. Byla totiž švadlena, a když letěla nějaká novinka, sehnala si návod, jak to ušít, a dokázala splnit požadavky moderní doby i nároky svých zákaznic a jejich dcer. Zároveň, ač kuřačku, nikdy jste i nemohli vidět s cigaretou na ulici, s neupraveným účesem nebo živě gestikulující na veřejnosti. A mluvit sprostě, samozřejmě. Moje maminka by si jistě vzpomněla na spoustu situací, které do tohoto idylického obrázku nespadají, já si ji pamatuji takhle.

No a víte jak zábavné je vymyslet slušný výraz v té chvíli, kdy se vám chce zařvat na někoho dost nevybíravým způsobem? Někdy si to zkuste. Mozek se musí soustředit na tento úkol a vztek, který vás ovládá, se rozpouští. Není to standartní věc, přiznávám, Je to jen moje filozofie a docela mě baví. Také tím víc získám, protože osoba, která očekává hrubé zacházení, nevyjde z údivu, když reaguji jinak, než je obvyklé. A zchladí ji to, takže nakonec ta výměna názorů není tak bolestivá. S dětmi doma díky tomu zažijeme v ožehavých chvílích více humoru a navíc je to vychovává k tomu, že aspoň přede mnou a jinými dospělými autoritami ty výrazy nepoužívají.

Zato když si nevšimnou, že jsem dorazila s plnou taškou jídla domů a náhodou vybuchnou u nezdařeného útoku v počítačové hře ...

Přeji příjemný podzimní den.

Ahoj, jak se dnes máte? Je pondělí a většina tento den nemá v lásce. Musí se totiž po dvou dnech volna(případně po dovolené)do práce. Zastavím se o slova musí - jsou i tací, kteří nic nemusí (a nemyslím tím Jasnou princeznu), ale ti asi řeší (nebo neřeší) existenční problémy. My ostatní, se štěstím v kapse máme kam chodit pracovat, proto bych slovo musí trochu obalila malým měkkým polštářkem - z vlastního rozhodnutí a tudíž vlastně rádi. No a je to tu, asociace. O práci přeci psát nechci, návrat do dětství představuje spíš volno, bezstarostné období pohody a nezodpovědnosti. A malá přestávka ve shonu života. Je sobota, tropická vedra skončila a celý den hustě prší. Hustě, ale krásně :-) Mým nejmilejším obdobím je totiž podzim. Ne, nejsem blázen, vítr a mokro za krkem, v botách a na oblečení není to lákavé. Ale vonící vzduch, zvuky šumícího deště, zostření barev a jejich postupná přeměna ze zelené na ohnivou, to je krása, která mě dojímá. A pak teplý čaj, teplé ponožky a doznívání příjemna z pobytu na čerstvém povětří. Jsme na chatě, původně plánovaný víkend s přáteli u ohně se trochu nepovedl, sedíme u čaje a karet a malými okénky pozorujeme, jak déšť bubnuje do všeho, co je kolem. I pro dospívající je to otrava (zvlášť když sebou nemají své oblíbené technické hračky typu notebook a tablet). Dostávám nápad - co se projít? Mami, v tomhle počasí? Přítel hledá a nalézá pláštěnky a dokonce gumáky. Co na tom, že jsou o dvě čísla větší, vezmu si ještě jedny ponožky a s úsměvem vyrážíme. Nebojte se, mám děti hodné, ale ne bez názoru, jde jen ten nejmladší. A jsme u jádra pudla (tedy myšlenky) :-) Vzpomenete si někdo, jak úžasný pocit je šlápnout do každé louže, projít blátem na cestě a mokrou trávou a jehličím v lese? Jak mlaskavé pocity a sucho v botách (ty gumáky nebyly děravé) vyvolají radost z toho dělat něco tak obyčejného a tak legračního? Dokonce jsme nechtěně našli i pár hřibů, jen tak, náhodou. Jak krásně musí být dětem, když jim maminka obuje gumové vysoké botičky, navlékne nepromokavou bundičku a dovolí skákat v těch kalužích a radovat se z každé kapky, kterou skokem či dupnutím vyhodí do vzduchu a pozorují její návrat na zem. Nemohu si vzpomenout, jestli jsem v dětství tohle zažila, ale i kdyby ne, patří to k němu a je mi v tom malém návratu fajn. Pokud chcete vypnout, nebojte se zkusit něco tak obyčejného. A nemusíte mít drahé funkční prádlo a nutit se do pobytu venku po celý den. Stačí krátká procházka a věřte, je to nejlevnější balzám na nervy. Jen pomalu jít, pozorovat svět okolo sebe a dýchat. přeji krásné deštivé odpoledne :-)