Po delší odmlce způsobené „odumíráním mozkových buněk“ v důsledku dlouhodobých potíží s pohybovým aparátem se mi konečně podařilo se trochu nastartovat. Důvodem je jistě skutečnost, že se můj stav zlepšuje, tudíž se lépe cítím. Podařilo se mi ze změti myšlenek, které mou hlavou probíhají několik týdnů (myslet mi nikdo nezakázal), konečně rozdělit zábavné od nudného, použitelné od zbytečného. Nyní mám v jednom šuplíčku několik témat, o která se s vámi ráda postupně podělím.
To dnešní mě vlastně napadlo při čtení časopisů o bydlení, kterých mám doma slušnou sbírku. Zajímavě řešené interiéry mě baví, zařizovat je také. K bydlení patří barvy, k barvám odívání a doplňky … a jsme opět u té asociace představ. Zamyslela jsem se totiž nad vnímáním barev. Znáte ty scénky, kdy se dohaduje žena s mužem, že chtěla něco ve fuchsiové barvě a on nevěděl, o čem to vlastně mluví? Pokud nebudu brát v úvahu umělce a módní návrháře, jejichž vytříbený cit pro odstíny všech barev a jejich drobné nuance nepochopí ani běžná žena, pak muži většinou podobná slova jako fuchsiová, smetanová, lila apod. nerozlišují. Proč by také měli, tráva je zelená, fotbalový míč i dres rozhodčího je černý a bílý, barvy na dresech oblíbených sportovců se většinou dají rozpoznat jako červené a modré, žluté a zelené, červené a bílé … kombinace těch základních barev k životu stačí. Jeden můj známý měl za to, že oranžová a růžová jsou jedna a táž. To jen ženy si potrpí na jednotlivé odstíny, rozlišují fialovou a vínovou a vše mezi tím, poznají žlutou od hořčicové, fuchsiovou od růžové, levandulovou od borůvkové, mahagonovou od měděné. Zkrátka nás barvy baví, ladíme podle nich bytové zařízení, outfit i make up.
Americká společnost Pantone, která má patentovaný systém barev, každých 12 měsíců vyhlašuje odstín symbolizující další rok. Tak například v roce 2015 to byl odstín marsala. Víte někdo, jaká to je barva? My jí běžně říkáme vínová. Rok 2016 reprezentovaly barvy rovnou dvě – růžová a modrá, které se k sobě sladce hodí. A pro letošek je to ostrá zelená. Jako jarní tráva, píše se. No a jsme u základního popisu barev. Přestože malé děti učíme, že žlutá je jako sluníčko, zelená jako tráva, červená jako jahody a modrá jako nebe, není tomu úplně tak. Víme přeci, že nebe má spoustu odstínů závislých na počasí i roční době, do slunce se nemá koukat bez speciálních filtrů, v přírodě je mnoho odstínů zelené a to nejen u trávy (myslím tu na louce, ačkoliv i konopí má krásně zelené listy, než se usuší). Nicméně pro základní rozlišení barevných krás kolem nás to jednoduché porovnání stačí.
Přimlouvám se tedy za všechny muže (a možná i některé ženy, třeba to o pohlaví vůbec není), kterým speciální odstíny, jež naše oči vycvičené pro detail postřehnou - nenuťte je k podobným experimentům. Je přeci velmi důležité, že jejich oči vidí aspoň pár základních barev a nejen černou a bílou. To bych se teprve obávala, že se světem není něco v pořádku.
Krásný barevný den.